ZPRAVODAJ
Zpravodaj občanského sdružení onkologických pacientů a přátel
IX.ročník Říjen 2009 Motto: “Člověk prochází přítomností se
zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve
později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co
žil a jaký to mělo smysl.” Milan Kundera
Správný okamžik
Krásný podzimní den, listí nádherně šustí pod nohami, sluníčko se
snaží svými paprsky ještě zahřát již prokřehlou zem, zima už se
hlásí – někde není ani za těmi pomyslnými dveřmi, ale vešla dál…
Já vzpomínám, jak mi bylo v létě hezky a teď je mi také – mám ráda
podzim. Podzim je hezké roční období, takové vzpomínací… Ještě není
zima, kdy člověk kouká, aby byl doma v teplíčku, ale užívá si právě
ty poslední záchvěvy babího léta, sbírá s dětmi nebo s vnoučaty
kaštany… Vzpomínám, jak náš pan profesor na střední škole říkával:
„ Kaštan v kapse je zárukou klidné mysli při písemce”. Dodnes nikdy
nezapomenu na podzim najít alespoň 2, 3 kaštany a řeknu vám – opravdu
mě ten malý plod v kapse uklidňuje… Ovšem nejen on. Uklidňuje mě svou
přítomností mé okolí – má rodina, mí přátelé, protože vím, že na
ně se mohu kdykoli obrátit a oni mi pomohou. Stačí tím, že jsou, že na
těžkosti nejsem sama. Vím, že většina z vás, kteří čtete tyto řádky
máte velké starosti – ať už jste sami nemocní, nebo někdo z vašich
blízkých či přátel – najděte si v tuto roční dobu někde uprostřed
krásně barevné přírody chviličku a uvědomte si, jak je na světě někdo,
kdo vás má rád, někdo, kdo by pro vás udělal vše, kdyby mohl a uvidíte,
že vaše starosti budou řešitelné, menší a snesitelnější.
A i kdybyste si mysleli, že vy nikoho nemáte, že jste na všechno
sami,není to pravda, za celý život jste poznali mnoho lidí a v každém
z nich jste zanechali kousek sebe a oni naoplátku zase kousek sebe ve vás a
i když se třeba nevídáte každý den, každý měsíc, ba ani rok, je
určitě někdo, kdo na vás nezapomněl, myslí na vás. A věřte, že někdy
i malá myšlenka na někoho, kdo to potřebuje, může zachránit život…
Nebo alespoň pomoci v těžké chvilce. Ráda bych se s vámi podělila
o malý příběh, který se mi stal: Doslechla jsem se o knížce s názvem
Alchymista – hned se mi zalíbila, ale časem jsem na ní ve víru starostí
všedního dne pozapomněla. Podruhé jsem o ní slyšela v televizi
v pořadu „Kniha mého srdce”. Tehdy podruhé jsem si řekla, že tu knihu
bych měla ráda ve své knihovně. A už jsem začala přemýšlet, komu
povím o svém přání, aby mě s ní potěšil. Ale jak to tak bývá,
starostí je v životě dost a dost a já se opět nikomu nesvěřila… A pak
se to stalo. Přijela na návštěvu moje milovaná kamarádka, kterou jsem
neviděla 7 let. Nepsaly jsme si. Těch 7 let jsme o sobě neměly mnoho
zpráv a přesto dárkem, který mi přinesla, byla právě kniha Alchymista!
Pro mě je to důkaz toho, že věci se dějí v ten správný okamžik.
I když v danou chvíli se vám zdá, že to, co se vám děje, nemá
smysl – smysl to má. Říkáte si: Proč právě já jsem nemocná? Proč
právě teď? Já si vždy odpovím: Chci snad, aby to byl někdo jiný?
Samozřejmě ani tomu nejhoršímu nepříteli bych nic takového nepřála, tak
třeba právě proto já. Někdy jindy? Chcete snad onemocnět za rok, až
budete třeba bez práce, nebo až budete mít ještě víc starostí, než
máte právě teď? Věřte opravdu, že nikdy nebude lepší okamžik se se
stávajícími starostmi poprat, než je teď! Tak právě proto teď. Myslete
i vy na své blízké i vzdálenější, určitě to bude pro ně ten
správný okamžik, ani o tom nemusíte vědět. A jen tak mimochodem,
najděte si čas i na toho Alchymistu, věřím, že vám pomůže, stejně
jako pomáhá i teď mně. Ještě mnoho krásných podzimních dnů
i podzimů vám přeje Jana H. z Kladna ( Jani, díky moc za krásný článek
a vyjádření, že nic co nám život předkládá, nepřichází jen tak.
Soňa Erdéyiová)
Continue
Reading »
