Cena hejtmana Ústeckého kraje pro dobrovolníky Křesadlo

27. 1. 2008 -

Na konci února 2008 bude již pošesté udělena šesti vybraným dobrovolníkům Ústeckého kraje. Záštitu nad tímto ceremoniálem opět převzal hejtman Ústeckého kraje Ing. Jiří Šulc a primátor Stratutárního města Ústí nad Labem Mgr. Jan Kubata.

Křesadlo je cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci.V roce 2002 jsem navrhla na tuto cenu Marcelu Vörösovou. Hodnotící komise můj návrh přijala a jistě si někteří z Vás pamatují, že jsme Marcele toto ocenění předali na jaře v roce 2003 na rekondičním pobytu v Hostačově. Později se Marcela přiznala, že to bylo pro ní velikánské překvapení.

Návrh jsem tehdy psala v silném emočním období, krátce po zjištění diagnózy, po léčbě a také krátce po svém přijetí do Kapky na pozici koordinátorky. Do roku 2001 jsem žila s rodinou mimo Chomutov, s manželem jsme podnikali a v souvislosti s podnikáním jsme sice poctivě pracovali, ale také žili pod neustálým tlakem a stresem obhájit si své místo v konkurenci. To je samozřejmě běžné. Když jsem ale onemocněla, okolnosti mě pomalu přesunuly zpět do Chomutova a já začala poznávat úžasné lidičky v Kapce, kteří měli svůj osud stejně poznamenaný jako já onkologickou nemocí. Překvapovalo mě neustále, jaký mají pozitivní náhled na svět, přeze všechno co s léčbou zažili. Jak si užívají drobných radostí, jak se rádi společně setkávají a jak bezprostředně “vstřebají” mezi sebe každého nově příchozícho.

Za tím vším ale stála dobrá a nezištná duše Marcely, zdravotní sestry z oddělení nukleární medicíny, která Kapku s několika přáteli založila a vedla. Cítila jsem potřebu její nezištnou a silně empatickou činnost mimo její vlastní zaměstnání zveřejnit. Ocenění, které jí tehdy hejtman Ústeckého kraje pan Jiří Šulc udělil, bylo pro mne potvrzením, že jsem opravdu intuitivně zvolila správného člověka.

Škoda, že nelze ocenit všechny, které bych navrhla. Všechny citlivé a moudré ženy a muže, kteří věnovali svůj volný čas a energii ve prospěch všech – několik Marušek, Vendulku, Věru, Miládku, Hanku, Hedu, Aničku, Janu, Vlaďku, Majku, Kláru, Miloše, Pavla, Jitku, Mirku, Alenu, Mílu, Irenu a mnoho a mnoho dalších. Někteří už svou cestu mezi námi ukončili a nikdy na ně nezapomeneme.

Po letech práce v Kapce jsem se rozhodla, že tím letošním “správným” kandidátem by měla být Maruška Landová. Znám jí téměř sedm let a vím, že je trvale nesmírně laskavá, trpělivá, vyrovnaná a ochotná kdykoli a komukoli pomoci. Ne vždy je klientům po prodělaném onkologickém onemocnění, ať jsou jakkoli dlouho po léčbě, dobře. I jí potkalo pár komplikací a přesto zůstává stále stejně usměvavá a milá, přátelská a vstřícná. I když by komise nevybrala Marušku Landovou na letošní cenu, pro mě už tou, co si zaslouží velký dík, je.

Soňa Erd.