Soňa

30. 7. 2013 -

   “Můj příběh začal v roce 2000. Až později jsem se dozvěděla, že dle statistiky nemálo nádorů v prsu najde ženě její partner. To se stalo i mě . . .

Manžel mi řekl, že v mém levém prsu cítí bulku velkou jak kulička na hraní. Cože? To se stalo mě, zdravotní sestře? Vždyť jsem byla vloni na mamografu! A bylo mi sděleno, že citlivá bradavka a nepříjemný tlak v prsu může být způsoben menstračním cyklem, a v prsu, že jsou jen shluky kalcifikací. Můj gynekolog věděl z rodinné anamnézy, že babička v 75 a sestřenice v 36 letech na rakovinu prsu zemřely a oba moji rodiče na jiné onkologické onemocnění. Samovyšetřování jsem opravdu podcenila.

První lékař, který se  vyjádřil, že v prsu opravdu něco je byl chirurg, který mě poté objednal na biopsii. Další lékařka v mamografické poradně mi po  třech dnech potvrdila zhoubný nádor v prsu. Záchrana života prý je operace – úplné odstranění prsu, chemoterapie a ozařování. Poslala mě domů si to rozmyslet a rozhodnout se, zda vše podstoupím. Teprve doma mi došlo,co mě čeká. Přece nenechám své syny 13 a 16 let bez mámy. Léčba byla dlouhá – 9 měsíců jsem byla buď doma nebo v nemocnici, paruka, únava, bolest.

Nyní je rok 2013, jsem stále tady, pracuji, o moje “náhradní” prso se postarali plastičtí chirurgové.
Už si nemyslím, že mě se to stát nemůže, a stále mi zůstává druhé zdravé prso, o které je třeba pečovat, takže samovyšetření už nepodceňuji.”